Případové studie



Co dělá dům domovem?

Škola: Střední škola (Česko)
Aktivita: Co dělá dům domovem?

Pracuji jako učitelka anglického jazyka na regionálním gymnáziu, které navštěvuje přibližně 350 žáků. Žáci této školy pocházejí především z vesnic a malých měst. Vyrůstají často v nevelkých komunitách, ve vícegeneračním a homogenním prostředí, tudíž se s lidmi jiných národností setkávají zřídka, stejně jako s případy extrémní nouze či naopak luxusu.

Patnáct žáků, které jsem si pro ověření aktivity vybrala, navštěvuje primu. Zatím jsou tedy nejvíce formováni svým rodinným prostředím, pro nedostatek vlastních zkušeností jsou poměrně lehce ovlivnitelní. Nelze jim upřít citlivost k sociálním tématům, je možné s nimi docela otevřeně diskutovat.

Úvodní zjišťování

Aktivita, kterou jsem zvolila, byla zaměřena na tematiku domova. Chtěla jsem zjistit, co považují žáci ve svých domovech za nejdůležitější, jak vnímají různé životní situace a prostředí, ve kterých může domov zahrnovat velmi rozdílné podmínky. Očekávala jsem, že jejich chápání tohoto tématu se prohloubí, zvýší se jejich otevřenost a respekt k jinému kulturnímu a sociálnímu prostředí v kontextu naplňování základních lidských potřeb.

Aktivitu jsem uvedla vyprávěním krátkého příběhu o výletu, ze kterého se vracejí, a požádala jsem je, aby si představili, jak přicházejí domů. Pak jsem je vyzvala k jmenování věcí, na které se nejvíce těší. Žáci okamžitě reagovali: rodiče, brácha, pes, postel, lednička, televize, čistá voda a teplo. V dalším kroku žáci hodnotili potřebnost daných věcí doma. Pracovali samostatně, se zaujetím a plně se soustředili na své pocity i potřeby evokující domov.

Věci, které jim připadaly důležitější než ostatní, označili červeně. V případě, že žáci některé věci postrádali, měli možnost je do výčtu dopsat. Následná diskuze byla přirozená a spontánní. Všichni se shodli na tom, že nejdůležitější jsou lidé, kteří „u nás doma“ žijí – rodiče a sourozenci, pro některé i prarodiče. Tři žáci dopsali k nabízeným možnostem ještě slovo láska nebo domalovali srdce, někteří oponovali, že láska spadá pod položku lidé, proto ji nezmiňovali.

V další části jsem žákům promítla fotografie znázorňující různé typy domovů.

1.

Luxusní jednopodlažní domek s terasou s dokonale posečeným trávníkem a bazénem.

2.

Přístřeší bezdomovce, igelitová plachta přivázaná na kůlech, místo dveří kartón, uvnitř postel a peřiny, stolek, všude kolem sníh.

3.

Velký pevný stan se širokou podsadou a s dveřmi uprostřed běžné městské zástavby, kolem sníh, ale stan na podsadě se zdá být tepelně izolovaný.

4.

Chudinská dřevěná přístřeší na břehu řeky, posuvné dveře, rozvodné trubky, nepořádek.

5.

Slum – obrovská plocha pokrytá plechovými domky, v pozadí městská výstavba, všude odpadky, špína.

6.

Utečenecký tábor v Turecku (znaky na stanech), oplocený areál, zjevně stísněné podmínky v malých stanech, na první pohled čisto.

7.

Vězeňská cela – postel, topení, umyvadlo, záchod za zástěnou, na dveřích mříže.

8.

Panelák na sídlišti (Petržalka v Bratislavě), stovky stejných oken a balkónů.

9.

Dětský domov – zvenku – oplocená budova, na zahradě dětské hřiště a bazén.

Jejich úkolem bylo zamyslet se a pomocí rozmístění se na názorové škále (ano / ne / nemohu se rozhodnout) rozhodnout a obhájit, zda znázorňují domov. Odpovědi žáků jsem zapisovala do záznamového archu. Největší potíže mi dělalo přeformulovat jejich vysvětlení pro potřeby tabulky. Osvědčilo se mi přeformulování výpovědi s jejich souhlasem.

Překvapila mě otevřenost žáků, schopnost zamýšlet se nad životní situací jejich obyvatel a hned neodsuzovat a také originalita některých argumentů a schopnost stát si za svým názorem i proti většině.

Ukázalo se, že žáci považují za základní atributy domova: rodinné vztahy, bezpečí, soukromí a svobodu (možnost se zavřít, ale také kdykoli odejít), teplo, světlo, vodu, čistotu. Projevili větší porozumění pro různé životní situace (např. nuzné bydlení je lepší než nic). V případě vězeňské cely někteří žáci uvažovali, že by to pro bezdomovce v zimě mohlo být dobré bydlení i na úkor aspektu svobody.

V utečeneckém táboře jim rovněž nevadil plot, všímali si opět spíše praktického hlediska: jídlo, voda atd. Nejvíce mě zaskočila reakce dvou žáků na bydlení v panelákovém bytě: napadlo je, že vězeň, který jednoho dne vyjde z cely a začne znovu, má lepší vyhlídky než lidé bydlící v panelákových bytech. Tento názor odráží zkušenosti žáků. Přestože většinou nejsou z „bohatých rodin“, v jejich rodinách je kladen důraz na vlastní prostor, soukromí, svobodu dělat si ve svém domě či na zahradě „co chtějí“.

Pokud půjdu pod povrch sdělení žáků: „Je to jediný domov, který má.“ (myšleno přístřeší bezdomovce), usuzuji, že reflektovali omezenou možnost volby některých lidí, zároveň i řešili sociální izolaci s tím spojenou.

U domovů netypických pro české prostředí (slumů apod.) žáci často reflektovali snížený pocit jistoty a bezpečí – snadno lze o ně přijít. Všímali si ale i zajištění jiných potřeb (jídlo, voda, ne však otázka, zda je pitná) a sociálního hlediska, že lidé žijí v komunitách s úzkými vztahy.

Objevilo se i tvrzení, že „pro ty lidi v Africe je to dobrý, jsou na to zvyklí, můžou tam být docela spokojení, i když je tam špína“. Z toho vyplývá, že žáci by si sami pro sebe neuměli toto bydlení představit, ale nejspíš předpokládají, že pro lidi, kteří v těchto podmínkách žijí, je toto obydlí dostačující. Žáci také reflektovali nerovnost podmínek – slum a dům.

Výuka

Na základě výsledků úvodního zjišťování postojů žáků bylo možné vydat se ve výuce různými směry. Protože to však pro žáky bylo první seznámení se slumy a podobným způsobem života, stejně jako úvod do problematiky uprchlických táborů, rozhodla jsem se prioritně zaměřit na zvyšování povědomí žáků o tom, že lidé v různých částech světa se nacházejí ve velmi složitých situacích týkajících se dosažitelnosti jednotlivých aspektů domova. V další hodině jsme tedy diskutovali o tom, co může v jednotlivých zemích a sociálních skupinách hrát klíčovou roli při budování domova. Znovu jsme se zamýšleli nad tím, nakolik jsou které věci opravdu důležité. Žáci sami vyslovovali názor, že by bez televize a počítače mohli žít, ale že symbolizují pohodlí, dostatek, náležitost k civilizovanému světu. Bez peněz a dalších pro ně charakteristických znaků domova by se však obejít nechtěli. Postel, stůl, záchod, tekoucí voda, domácí mazlíčci a zahrada jsou pro ně velmi důležité.

Závěrečné zjišťování

Při závěrečném zjišťování jsem použila aktivity téměř stejně. Podstata důležitosti rodiny, lidí, se nijak výrazně nezměnila.

O dva žáky více zakroužkovalo peníze, z toho jeden červeně, protože peníze jsou pro zajištění „dobrého“ bydlení klíčové. Tentokrát už jen jeden žák vybral televizi, a to proto, že se u ní „schází celá rodina“. Všichni (15 žáků) zakroužkovali vodu (původně 12 žáků) a také jídlo. Světlo zakroužkovalo 9 žáků (původně 7) a teplo označili všichni. Vliv informací o domovech, kde toto není samozřejmostí, zde byl evidentní. Záchod už zakroužkovali jen 3 žáci (oproti 8 žákům), protože se jejich výběr spíše soustředil na „věci“ zajišťující bezpečí, pohodlí a dostatek. Nicméně v diskuzi se všichni shodli, že v domě bez záchodu by žít nechtěli.

Pomocí vlastního záznamového archu pak žáci znovu hodnotili 9 obrázků jednotlivých typů bydlení. Pracovali opět samostatně, nenahlíželi ke spolužákům, u mnohých obrázků dlouho váhali, jejich zdůvodnění byla většinou promyšlená a smysluplná.

Nejvýraznější rozdíly byly v posuzování těchto obrázků:

  • Vila – tentokrát všichni usoudili, že to je nejlepší z nabízených domovů (ačkoliv v úvodním zjišťování vilu hodnotili z perspektivy vlastních domovů – statků s rozlehlými pozemky).
  • Slum – pokud ho jeho obyvatelé chápou jako přechodné bydlení, jsou ochotni to uznat za domov. Přesto většina žáků trvá na tom, že to domov není, obydlím chybí zásadní aspekty domova jako je: soukromí, bezpečí, čistota, přístup k jídlu a vodě. Jejich argumentace se zpřesnila a prohloubila s poznáním sociální a demografické situace lidí, kteří ve slumech žijí.
  • Panelák – bydlení v panelákovém bytě žákům při závěrečném zjišťování už nepřipadalo tak hrozné. Rozhodli se, že většina lidí žijících v obydlích z jiných obrázků by byla za takovýto byt velmi vděčná. Dále argumentovali tím, že zařízení a vybavení těchto bytů, které zvenku vypadají tak žalostně, je ve skutečnosti velmi dobré, až luxusní, a že se dá žít v bytě a přestat vnímat okolní byty i jejich obyvatele. Někteří také argumentovali tím, že je to pro mnohé rodiny přechodné bydlení, které je relativně levné,  mají tedy možnost něco ušetřit a pak se přestěhovat do lepšího. 

Shrnutí

Výsledky těchto žáků nejsou vzhledem k jejich sociálnímu zázemí pravděpodobně zcela vzorovým příkladem výsledků žáků této věkové skupiny v celé republice.

  • Ani jeden z nich není jedináček.
  • 8 z nich má jednoho sourozence.
  • 5 z nich má dva sourozence.
  • 2 mají 3 sourozence.
  • 1 má 4 sourozence.
  • 5 z nich má vlastní pokoj.
  • 14 z nich má domácí zvíře (z toho 10 má psa).
  • 12 žije v domě se zahradou.
  • 5 z nich má doma hospodářská zvířata (slepice, králíky, ovce, kozy).
  • 4 z nich žijí v domě s prarodiči.
  • 8 z nich žije ve vesnicích v okolí školy.

Sociální zázemí žáků výrazně ovlivňuje jejich postoje v tématu tak silně souvisejícím právě s tím, jak žijí – s tématem domova. Projevuje se u nich silná potřeba vlastního prostoru, do nějž však přirozeně zahrnují své blízké a domácí mazlíčky. Nicméně pro většinu z nich je důležité mít i své vlastní výsostné území (svůj pokoj nebo alespoň svou postel a stůl).

Přestože jsou tyto děti zvyklé na svůj životní standard, dokáží si nyní uvědomit i podstatu emočního aspektu, hodnot a slevit tak ze svých nároků: „Bez rodiny to není domov, je lepší být v malém bytě s někým než ve velkém domě sám.“

Fotografie

Dokumenty