Případové studie



Jak nejlépe chránit životní prostředí

Škola: Střední škola (Česko)
Aktivita: Jak nejlépe chránit životní prostředí?

Na gymnáziu (přes 600 žáků) vyučuji již sedmým rokem (má pedagogická praxe však trvá již 10 let) český jazyk a literaturu a základy společenských věd.

3. ročník, který jsem pro realizaci aktivity zvolil, se tak trochu brání neformálnímu přístupu. Jako celek je tato třída spíše uzavřená, málo ochotná komunikovat a veřejně prezentovat svoje názory, nápady či postoje. Také je rozbitá do celé řady úzkých skupinek, partiček, které sice proti sobě nejsou nevraživé a otevřeně nepřátelské, přesto je jejich ochota ke spolupráci velmi malá. Protože zde navíc působím krátce, cestu ke studentům si teprve hledám.

První zjišťování

Prvního zjišťování se účastnilo 26 žáků. Aktivitu jsem nijak nezměnil, na závěr jsem pouze vyzval žáky, aby svůj výsledný diamant okomentovali a doplnili výroky, které tam (podle nich) chybí, případně pojmenovali, zda je některé tvrzení zbytečné či nesprávně formulované.

Výroky pod písmeny B (Necestujte letadlem), G (Choďte do školy pěšky) a H (Založte si na zahrádce kompost) se u žáků setkali s určitým nepochopením. Nelze totiž počítat s tím, že většina studentů bydlí v místě školy, proto se objevil návrh, aby byl výrok G přeformulován alespoň do podoby – Využívejte prostředky hromadné dopravy. Navíc valná většina studentů má již řidičské oprávnění a dojíždí do školy vlastními auty.

Při hodnocení výroku pod písmenem B (Necestujte letadlem) jsme ve třídě narazili na trochu jiný problém. Cestování letadlem je žáky chápáno jako výjimečná záležitost, kterou podstupujeme jednou za čas, případně k pracovním účelům. Celkově tak osobní dopravu letadlem chápou žáci jako marginální problém ve vztahu k ochraně životního prostředí: „Když necháte jet 350 lidí ve třech stech aut na dovolenou z Čech do Španělska, co napáchá větší škodu?“ V následné diskuzi se pak stočila otázka k problematice dopravy zboží přes oceán apod. Nicméně se zde objevil zádrhel vnímání tzv. ekologické stopy. A otázka letecké dopravy tak spadla do nejnižších pater diagramů u většiny žáků.

Založit si vlastní kompost sice lze, ale pokud většina přítomných žáků bydlí v bytových domech a na sídlištích, je tato představa vlastního kompostéru na balkónu dosti utopická záležitost. Pokud žáci bydlí v rodinných domech, bioodpad ke kompostování využívají. Jak ovšem nakonec vyplynulo z diskuze, o správném zakládání kompostu nemají městské děti vlastně žádnou představu.

V diskusi se pak objevilo několik základních okruhů, které žáci chápou jako problematické ve vztahu ochrany životního prostředí:

  • plýtvání a nadbytečné spotřeba
  • odpad a jeho nedostatečná recyklace či následné zpracování
  • preference osobního pohodlí a luxusu před obecně prospěšnější a ohleduplnější spotřebou
  • žáci dokáží identifikovat „učebnicové“ příklady škůdců životního prostředí, ale jen velmi obtížně je pak identifikují ve svém každodenním životě
  • žáci vnímají obecná témata a okruhy ochrany životního prostředí, ale nedokáží samostatně reflektovat ekologickou stopu jejich každodenního života

Kdybychom vytvořili z odpovědí žáků průměrný diamantový diagram. Na samotném vrcholu by jednoznačně stál výrok Recyklujte vše, co můžete. Recyklací se podle žáků vrací velké množství surovin zpět do oběhu a je to krok, který může udělat k ochraně životního prostředí každý člověk relativně snadno.

Ve druhém sledu pak následovaly výroky týkající se plýtvání vodou a nadbytečná spotřeba. V komentářích žáků se rovněž objevovaly připomínky, že pitná voda je v našem kraji nejdražší v celé České republice. Ochrana životního prostředí tak vlastně jde ruku v ruce s ochranou rodinných finančních prostředků. Problém přístupu k pitné vodě ovšem vnímají žáci i v širších souvislostech.

Naopak na samém chvostu diagramu se ocitl výrok Nakupujte jídlo vypěstované místními pěstiteli. Místní produkce je žáky vnímána jako nedostatečně pestrá a v obchodech drahá. Pokud žáci navíc mají vlastní zahrádku, argumentují tím, že to, co jsou schopní si vypěstovat sami, přes sezónu nekupují. Striktně přitom od sebe odlišují výrobky domácí, zahraniční a místní produkce. Místní produkt je chápán jako věc, která se dá koupit výhradně na trhu nebo přímým nákupem u producenta. Domácí pak ta, která má na sobě ochrannou nebo registrační značku typu Klasa, Český výrobek apod. Jako zahraniční pak ten zbytek.

Sami žáci mi tak vlastně nabídli, čemu se v následné výuce věnovat a na co se zaměřit.

Ukázka diamantového diagramu:

9b – F: Recyklujte vše, co můžete (bodový průměr 8,4b)

7b – C: Nikdy neplýtvejte vodou (6,4b)

7b – I: Kupujte jen to, co opravdu spotřebujete (6,1b)

5b – D: Neplýtvejte elektřinou (5,8b)

5b – G: Choďte do školy pěšky (5,7b)

5b – B: Necestujte letadlem (5,0b)

3b – H Založte si na zahrádce kompost (4,2b)

3b – E: Nepotřebné věci dejte na charitu (3,3b)

1b – A: Nakupujte jídlo vypěstované místními pěstiteli. (2,9b)

Výuka

Ve výuce jsem se zaměřil na každodenní život běžné české domácnosti. Cílem bylo přimět žáky k přesvědčení, že nadbytečná spotřeba je věc, která zatěžuje životní prostředí více, než se na první pohled může zdát a že preferencí lokálních produktů lze omezit celou řadu negativních externalit trhu na daleko únosnější míru.

Výběr aktivit byl pestrý – např. Moje lednice (cílem bylo prozkoumat lednici a zjistit, odkud pochází uskladněné jídlo), promítání filmu My stuff/Mý věci (téma nadbytečné spotřeby) jsem rozšířil o debatu (co všechno vlastně potřebuje člověk ke každodennímu životu), sociologický průzkum (témata: MHD v Ústí nad Labem, Není voda jako voda /balená x kohoutková/, Bio-eko-české-fair ochranné spotřebitelské známky v českých supermarketech, Reklama jako past – její působení na spotřebitele), promítání filmu Z popelnice do lednice (plýtvání potravinami, freeganství apod.) a Tipy a triky obchodních řetězců (marketing x manipulace, potřeba x spotřeba).

Výuka zabrala zhruba 3 měsíce a byla zasazena do hodin tak, abych nenapověděl, kde se nachází správné řešení.

Závěrečné zjišťování

Závěrečné zjišťování probíhalo obdobně jako úvodní. Devět výroků bylo třeba znovu uspořádat do diamantového diagramu podle bodové škály. Tentokrát s doplněním komentáře k nejvyššímu a nejnižšímu bodovému stupni.

Ačkoliv došlo k posunu preferencí lokálních produktů a objevilo se i zamyšlení nad vlastní spotřebou, přesto podle vnímání studentů je stále nejdůležitější pro ochranu životního prostředí recyklace všeho, co jen recyklovat lze. Když jsem se zeptal, proč tomu tak je, dostalo se mi odpovědi, že to je věc, kterou o ochraně životního prostředí slýchají ve škole od malička. Pan ředitel každý rok zdůrazňuje potřebu třídit odpady, sešlapávat PET láhve a neplýtvat papírem.

Zajímavé byly i postřehy z praxe v jiných zemích. Vysoké poplatky za směsný odpad ve Švýcarsku, záloha na veškeré PET lahve a plechovky ve Švédsku apod. Žáci se obecně shodují na tom, že je potřeba pro ochranu životního prostředí něco dělat, ale sami zatím nemají motivaci.

Průměrný diamantový diagram vytvoření z odpovědí všech žáků:

  1. V první skupině se udržely výroky označeny písmeny F, C, I. Recyklace už ztratila na svém dominantním postavení a rozdíl mezi jednotlivými výroky byl v průměrném bodovém hodnocení minimální.
  2. Ve středovém pásu se pak objevily výroky pod písmeny D, G, E.
  3. A na samém dně hodnocení, jako výroky, které jsou žáky chápány tak, že přispívají nejméně k ochraně životního prostředí pak výroky A, B, H.

Žáci svým způsobem začínají chápat problém ochrany životního prostředí a našich individuálních možností v širších souvislostech. Je dobré si uvědomit, že nebude třeba tolik recyklovat, pokud budeme méně vyhazovat. Proto jsem rád, že na vrcholu zůstal a připojil se k recyklaci zejména výrok o přiměřené spotřebě.

Shrnutí

Jednoznačnou výhodou aktivity byla její časová nenáročnost – dala se zvládnout během patnácti minut a stále zbývalo obrovské množství času na diskuzi. Jde v ní také udělat několik kroků navíc, kdy k sobě budete přiřazovat do pracovních skupin ty žáky, kteří budou mít nejvíce shodných prvků v diagramu a v konečném důsledku můžete najít jednu celotřídní představu o ochraně životního prostředí.

Dalším pozitivem je absence správného řešení. Pokud ponecháte žákům volné pole a nebudete se je snažit směřovat ke svému vysněnému cíli, otevře se vám celá řada variant, jak se s daným problémem vypořádat. Je možné při ní přirozeným způsobem navádět k novým nápadům, myšlenkám, návrhům řešení. Kritické myšlení je v tomto ohledu podpořeno dostatečně, navíc v oblasti každodenního zájmu.

Fotografie

Dokumenty