Případové studie



Jak nejlépe vyřešit konflikt?

Škola: Základní škola (Česko)
Aktivita: Jak nejlépe vyřešit konflikt?

Základní školu, ve které pracuji již 10 let jako učitelka přírodopisu a zeměpisu na druhém stupni a jsem také koordinátorkou environmentální výchovy, navštěvuje okolo 450 žáků.

Pro zjišťování postojů žáků jsem si vybrala 6. ročník (28 žáků). Třída se ráda zapojuje do různých aktivit, a ačkoliv ji učím teprve prvním rokem, mohu říci, že s ní mám dobré vztahy.

Úvodní zjišťování

Od dětí jsem očekávala názorovou pestrost (chtěla jsem, aby se jejich zájem ubíral i směrem k mezinárodním konfliktům, ale vzhledem k jejich věku to bylo nereálné) a znalost termínu konflikt. Předpokládala jsem, že zjistím různé způsoby řešení konfliktů a budu je dále rozvíjet.

Na začátku jsem 22 žákům vysvětlila, že aktivita nebude hodnocena známkou, výsledná práce bude anonymní a podělit se o své názory může pouze ten, kdo o to stojí.

Žáci nejdříve samostatně vyplňovali pracovní list, ve kterém měli odpovědět na otázku: „Co vás napadne, když se řekne konflikt?“ Poté uvedli tři vhodná a tři nevhodná řešení daného konfliktu. Netradiční výuku přijali s nadšením jako příjemnou změnu. Všichni se aktivně zapojili, i když některým dělala práce problém a nebyli schopni uvést víc než jedno řešení konfliktu.

Poté žáci vytvořili pět skupin podle vlastního výběru, v nichž celý proces zopakovali. Sdělili si mezi sebou své názory a vybrali jeden konflikt, který řešili dále. Někteří se inspirovali odpověďmi spolužáků a doplnili si svůj pracovní list. Následovalo sdílení konfliktů, jejich řešení, diskuze a tvorba myšlenkové mapy, pomocí níž jsme shrnuli názory na tabuli.

Z úvodního zjišťování bylo zřejmé, že pro neznalost pojmu konflikt si řada žáků nevěděla s aktivitou z počátku rady, o pomoc požádala spolužáka nebo spolužačku. Někteří svým nepřesným pochopením pojmu konflikt dokonce ovlivnili i další, kteří pracovali s nimi ve skupině. Za konfliktní označovali spíše náročné životní situace jako znásilnění či nehodu.

Z výsledků samostatné práce jsem se dozvěděla, že žáci označovali konflikt jako:

  • hádku a spor (nejčastěji o peníze, svačinu, dítě, mezi partnery) (10x),
  • rvačku (6x),
  • válku mezi Ruskem a Ukrajinou (3x),
  • šikanu, setkání s nebezpečným chlapcem (2x),
  • vyhlášení války ČR Německu (1x).

Zajímavé je, že individuální práce dopadla z jistého pohledu lépe. Situace, které žáci ve skupině popsali jako konflikt, samy o sobě konflikty nejsou (např. znásilnění; mamince chytl sporák) a v samostatné práci se ani neobjevily. 

Mezi nejčastější vhodná řešení konfliktů se objevila:

  • dohoda – domluví se, vyříkají si to;
  • kompromis (střídavá péče u sporu o dítě);
  • omluva;
  • přestanou se hádat; najdou pomoc u třetí osoby, která je rozsoudí nebo jim pomůže;
  • obrana;
  • nechat to být (u méně závažných konfliktů jako je hádka kvůli maličkosti, pošťuchování apod.).

Mezi nejčastějšími nevhodnými řešeními se objevilo (často nápad provázel smích, nebrali je vážně):

  • prát se;
  • nepřestávat se hádat;
  • nadávat si; zabít dítě, o které je spor;
  • zabít protivníka;
  • rozvod;
  • zastřelit zákazníka;
  • hodit po někom židlí;
  • přejet protivníka autem;
  • atentát na prezidenta;
  • shazování bomb;
  • pokračovaní ve válce;
  • vydírání;
  • řešit konflikt sám;nesvěřit se apod.

Ze zjišťování tedy vyplynulo, že žáci a žákyně chápou pojem konflikt i to, že se může odehrávat mezi jednotlivci, skupinami a národy. Upřednostňují spíše neagresivní řešení (řešení nesprávná navrhovali v rámci žertu), ale často nedokáží definovat konkrétní postup a cestu, z toho důvodu uvádí řešení spíše obecná (usmíření se, mír, kompromis, dohoda, vyřešení).

Výuka

Na základě předchozích výsledků jsem se rozhodla posílit pozitivní postoj žáků k neagresivnímu řešení konfliktu a rozšířit jejich povědomí jak o předcházení a různá řešení konfliktů, tak i o jejich dopadech.

Výuku jsem složila z různých lekcí (Bargoti a roteři, Buď ok (kdo je kamarád?) apod). Jejich cílem bylo pomoci žákům:

  • uvědomit si vliv předsudků jako možné příčiny vzniku konfliktů, nalezení vlastní představy o ideálních vztazích a prostředí k životu;
  • najít různá řešení konfliktů a uvědomit si dopady vhodnějších a méně vhodných řešení na výsledek;
  • uvědomit si závažnost mezinárodních konfliktů, sledovat aktuální dění, seznámit se s problémem migrace a pomocí migrantům;
  • najít různá řešení konfliktů a uvědomit si dopady vhodnějších a méně vhodných řešení na výsledek.

Žáci se ponořili hlavně do dramatizace konfliktů mezi rodičem a dítětem a sehráli i spoustu nevhodně ukončených konfliktů s komentářem: „Víme, že takhle by to být nemělo, ale bohužel to tak často bývá.“

Závěrečné zjišťování

Aktivitu jsem zopakovala ve stejné podobě. Oproti prvnímu zjišťování práce žákům trvala mnohem kratší dobu, téměř nikdo neměl problém s hledáním řešení konfliktů. Trochu jsem postrádala nadšení, které provázelo první zjišťování. Přičítám to tomu, že práce pro děti nebyla už tak zajímavá, protože věděly, co je čeká. Příště bych se snažila aktivitu určitě obměnit.

Někteří žáci se méně zamýšleli nad problémem a snažili se více zaujmout „vtipnými“ tvrzeními při řešení konfliktů („nahnat na někoho zombie, sníst teroristy nebo zeptat se Pikaču“). Většina ale přistoupila k problému zodpovědně. V řadě odpovědí se projevily i naše diskuze ve výukové části – žáci uváděli příklady konfliktů a jejich řešení, které jsme dramatizovali nebo si o nich povídali. Volili víceméně témata, která byla z jejich života a byla jim blízká. Mezinárodním konfliktům se spíše vyhýbali.

Žáci většinou označovali konflikt jako:

  • hádku a spor (nejčastěji o peníze, ženu, kvůli nadávkám, nevěře, počítačovým hrám) (13x),
  • rvačku (3x),
  • šikanu (4x), kyberšikanu (2x),
  • setkání s ozbrojenou osobou (1x),
  • mezinárodní konflikt – válka (2x).

Ze zjišťování vyplynulo, že žáci považují za špatné buď agresivní řešení, nebo neřešení konfliktů (např. krádeže, hádky či postavení se přesile sám). Dokázali nyní předložit i konkrétnější postupy (definovali hranice, kdy je lepší ustoupit než pokračovat v konfliktu, navrhovali hledat pomoc u konkrétních osob nebo organizací, např. policie, linka důvěry, soudy apod.). Obecná řešení jako „usmíření se, mír, domluva, dohoda“ se ale stále objevovala. Razantnější řešení volili žáci jen ojediněle, a to například v případě rvačky.

Shrnutí

Kdybych měla aktivitu realizovat znovu, při druhém zjišťování bych jistě změnila formu, aby aktivita neztrácela pro žáky atraktivitu. Hledání řešení konfliktů bych se snažila nějakým způsobem oživit pomocí kresby, práce s obrázky, vyhledáváním tvrzení z široké nabídky, vytvořením plakátu apod. I přes tyto nedostatky však k posunu v uvažování žáků došlo, a to je podstatné.

Fotografie

Dokumenty