Případové studie



Jsou hračky pro dívky a chlapce?

Škola: Základní škola (Velká Británie)
Aktivita: Jsou hračky pro dívky a chlapce?

Základní škola, na které působím, má pouze dvě třídy v každém ročníku. Zaměstnanci školy byli v minulosti proškoleni organizací Allsorts na téma genderová identita, téma zvolené aktivity jim bylo proto blízké. Organizace Allsorts je zaměřená na podporu a posílení postavení mladých lidí s gay, lesbickou, bisexuální či transsexuální orientací nebo těch, kteří si nejsou jistí svou pohlavní identitou.

Úvodní zjišťování

Na úvod hodiny jsem zvolila aktivitu Krabičky s obědem. Třídu jsem rozdělila do čtyř skupin, přičemž každá z nich měla na svém stole sadu obrázků krabiček s obědem. Zadání znělo: „Můžete roztřídit tyto krabičky s obědem?“ Žáci nedostali předem žádná kritéria, podle nichž je měli rozdělit. Bylo pouze na nich, která měřítka pro třídění vezmou v úvahu (barva, obrázek na krabičce, typ svačiny apod.).

Předpokládala jsem, že žáky pravděpodobně napadne roztřídit krabičky podle toho, komu asi patří. Myslela jsem si, že se objeví téma genderových stereotypů. Jedna ze skupin mě však překvapila, krabičky roztřídila podle obrázků, které na nich byly nalepené (konkrétně na „obrázky živých věcí“ a „obrázky neživých věcí“). Ostatní je však rozdělili podle toho, jestli patří spíše chlapcům, nebo dívkám. Během třídění neproběhla mezi žáky téměř žádná diskuze o tom, co uvnitř krabiček vlastně bylo.

Tři skupiny, které třídily krabičky podle pohlaví vlastníka, své volby provedly totožně. Když jsem se dětí zeptala, proč některé přisoudily dívkám, uváděly komentáře jako „protože je růžová“, „protože je hezká“. Když byly dotázány na krabičky vybrané pro chlapce, uváděly „protože je to klučičí barva“, „je to cool“. Na základě výsledků aktivity se zdálo, že většina třídy zastává genderové stereotypy.

Výuka

V aktivitě Krabičky s obědem jsem pokračovala i v rámci výuky. Tentokrát jsme o výsledcích jednotlivých skupin otevřeně diskutovali ve třídě. Společně jsme se podívali zejména na jejich rozřazení podle pohlaví. Vybrala jsem si krabičku s dinosaurem a zeptala jsem se: „Nemohla by to být moje krabička? Mám ráda dinosaury. Žáci souhlasili, a tak jsem ji položila doprostřed mezi obě skupiny jako novou hromádku „pro každého“. Opakovali jsme to samé s každou krabičkou a nakonec byly téměř všechny v nové hromádce „pro každého“. O některých probíhala větší debata než o jiných. Hodně se diskutovalo zejména o růžových krabičkách, ale i tady žáci využili svých dalších zkušeností a připojovali poznámky jako: „No, můj táta má růžové tričko a nosí ho pořád.“

Další aktivitou bylo čtení pohádek, které zpochybňují genderové stereotypy, jež se v pohádkách často vyskytují. Četli jsme například pohádku Princezna v papírovém pytlíku od Roberta Muncha nebo Nebezpečně až do smrti od Dashky Slater.

Závěrečné zjišťování

Při závěrečném zjišťování jsem použila aktivitu Jsou hračky pro holky a kluky? Protože bylo období Vánoc, změnila jsem mírně zadání – požádala jsem žáky, aby pomohli Santovi roztřídit jeho pytel hraček. Zeptala jsem se jich nad vybranými hračkami: „Pro koho asi byly tyto hračky?“

Od úvodního zjišťování s obědovými krabičkami došlo k obrovskému postojovému posunu. Většina žáků nyní říkala, že „hračky mohou být pro kohokoliv“ spíše než, aby označovali hračky jako dívčí, nebo chlapecké. Zároveň dokázali jasněji diskutovat o svých myšlenkách a přicházeli s komentáři typu: „Nemám rád panenky, ale ostatní chlapci si s nimi mohou hrát.“

Shrnutí

Během měření jsem zjistila, že nejefektivnější strategií pro zpochybnění stereotypů je skupinová diskuze a využívání široké škály osobních zkušeností dětí. Příběhy byly přínosné jen tehdy, pokud byly doprovázeny diskuzí a zpětně provázány s původní aktivitou.

Fotografie

Dokumenty