Případové studie



Navždy mladí?

Škola: Základní škola (Česko)
Aktivita: Navždy mladí?

Pracuji jako učitelka na střední, základní a mateřské škole a vyučuji na 2. stupni přírodopis a hudební výchovu. Naše škola získala ve školním roce 2011–2012 titul MŠMT a KEV „Škola udržitelného rozvoje 2. stupně“.

Pro realizaci aktivity jsem zvolila 6. ročník (20 žáků – 11 chlapců a 9 dívek), s nímž mám dobré zkušenosti a trávím s ním nejvíce času.

Úvodní zjišťování

Mým cílem bylo zjistit, jak žáci vnímají staré lidi a stáří obecně. Očekávala jsem, že budou schopni uvést některé charakteristické znaky stáří, prokáží úctu, respekt a ochotu starým lidem pomoci. Také jsem usuzovala, že neopomenou zmínit své příbuzné a osobní zážitky s nimi (většina žáků má ještě prarodiče a někteří i praprarodiče).

Ačkoli se mi zdál výběr tématu vhodný pro věkovou kategorii, kterou jsem zvolila, již během prvního zjišťování jsem začala pochybovat. Zvolenému tématu jsem se nikdy do hloubky nevěnovala, proto se ukázalo, že jsem pro aktivitu nezvolila vhodnou věkovou skupinu.

Zjišťovací hodina začala imaginací. Řekla jsem žákům, aby si představili, že zestárli. Potom jsem je vyzvala, aby sdíleli své představy a asociace ke slovu stáří. Společně jsme diskutovali na dané téma s pomocí doplňujících otázek: „Od jakého věku jsou vůbec lidé staří? Jak poznám starého člověka? Jak se stáří projevuje?“ Diskuze se však příliš nerozproudila a většinou pracovali ti samí žáci.

Následovala tvorba tematické koláže Stáří, jak ho vidím já ve dvojicích. Žáci pracovali s radostí, někdy si více ujasňovali podobu koláží, které dokreslovali a doplňovali popisky. Jejich součástí byl i název, který shrnoval pohled dětí na stáří a staré lidi. V dalším kroku byly tyto výtvory prezentovány a komentovány. Odpovědi jednotlivých dvojic jsem zapisovala do záznamových archů.

Z názvů koláží vyplynulo, že žáci často volí slova jako spokojenost, odpočinek nebo mají své záliby, zábava, mají mnoho energie, dost času na své blízké, sportují apod. Někteří dokonce usuzovali, že staří lidé se mají opravdu dobře. Pouze jeden žák reagoval negativně: „Staří lidé umírají pomalu, ale jistě, smrt začíná v nemocnicích, v stáří jsou starosti a staří lidé začínají být líní a tloustnou.“

Pro žáky bylo obtížné zdůvodnit, proč koláž udělali zrovna tak či onak, někteří si ani nestáli za svými původními výroky.

Odpovědi ukázaly, že žáci se stáří nebojí a většina z nich se dokonce i těší. Možná to bude i tím, že finanční problémy jsou jim cizí, nepociťují je, většina z nich je dobře zajištěná, proto je ani se stářím nespojují. Z mého pohledu děti sdílí své názory s názory rodičů.

Ukázalo, že většina žáků považuje stáří za odpočinkovou etapu života (staří lidé si užívají výletů, procházek, návštěv, mazlíčků, vnoučat). Také z pohledu fyzického zdraví se na stáří dívají pozitivně (vypadají jinak – malují se, chodí do kadeřnictví a jsou sexy). Objevily se ale i výroky „rádi šetří peníze a nemají moc rádi moderní techniku“. Žáci také výrazně popisovali různé nemoci, strach z nich, smutek.

Výuka

Na základě výsledků jsem se rozhodla prioritně se zaměřit na seznámení se životem prarodičů, tedy žákům blízkým seniorům. Chtěla jsem, aby o své rodině a prarodičích přemýšleli, poznali jejich každodenní život (starosti i radosti) a respektovali jejich názory na svět.

Do výuky jsem zařadila příběhy lidí, pracovala jsem s osobními zkušenostmi žáků, které jsme pak i zdramatizovali. Všichni jsme také přemýšleli nad tím, jak bychom mohli pomáhat (navštěvovat dům seniorů, naučit je zacházet s výpočetní technikou v učebně počítačové techniky apod.) a že starým lidem nejvíce chybí sdílení zážitků ze dne, běžný rozhovor (duševní pomoc).

Pozorovala jsem zaujetí žáků, jejich otevřenost, obavy o staré lidi, ale i strach o stáří své (Kdo bude dohlížet na mě? Budu mít dost peněz? Zvládnu to bez léků?).

Závěrečné zjišťování

V závěrečném zjišťování jsem aktivitu pozměnila. Místo koláží jsem použila referáty

na téma Mí prarodičové. Každé z dětí mělo možnost nám svůj referát o prarodičích přečíst, společně jsme už probírali jenom otázky, které vedly ke zdůvodnění některých výroků (Co tím myslíš? Jak se to dá řešit? Jaké jsou důvody? Co následuje potom? Jaké by byly důsledky? Co proto dělají oni sami?) Výsledky jsem zanesla do záznamového archu. Kromě názorů žáků na seniory zazněly i návrhy, jak mohou být žáci starým lidem nápomocni s případnými těžkostmi.

Z  odpovědí žáků je patrné, že došlo k posunu v jejich vnímání seniorů, uvědomili si vliv životních událostí i potřebu sociálních vazeb seniorů (nabízíme pomocnou ruku, snažíme se být dost pozorní, častá návštěva jim dělá dobře, telefonujeme si apod.).

Shrnutí

S výsledkem zjišťování a dosaženou změnou jsem spokojená. Do výuky bych možná příště zařadila více výukových aktivit, například návštěva domu seniorů nebo rozhovor s jedním z prarodičů žáků. Celkově mohu říct, že tyto aktivity přináší dětem nový pohled na svět, možnost pochopit chování a lidské vztahy kolem nich.

 

 

 

Fotografie

Dokumenty