Případové studie



Navždy mladí?

Škola: Základní škola (Česko)
Aktivita: Navždy mladí?

Základní školu, ve které působím, navštěvuje asi 450 žáků. Pro realizaci aktivity jsem vybrala 5. ročník (20 žáků –11 chlapců a 9 dívek). Mezi dětmi panuje solidarita, jsou velmi komunikativní, proto je někdy těžké umožnit všem, aby se vyjádřili.

Úvodní zjišťování

Hodnotící aktivitu Navždy mladí? jsem zvolila proto, že žáci rádi vypráví příběhy ze svého rodinného života. Cílem této aktivity bylo uvědomit si různé pohledy na stáří a seniory (mohou potřebovat naši pomoc, stejně jako vést aktivní život, být plni sil), probudit v žácích empatii vůči lidem v této etapě života.

Aktivitu jsem realizovala v rámci hodiny přírodovědy, ve které jsme dříve probírali etapy lidského života. Společně jsme se krátce zamysleli nad tím, co bude za čtyři roky, za deset, dvacet, padesát nebo šedesát let.

Pak jsem se zeptala, co žáky napadne, když se řekne stáří. Asociace zapsané na tabuli se týkaly změny fyzického stavu (berle, infarkt), konečné fáze života (rakev), vzhledu (vousy, vrásky), zkušeností a vzpomínek (válka), nepochopení mladé generace (nadávání, poučování).

Společně jsme se pak snažili formulovat, kdy je člověk starý. Pokládali jsme si různé otázky: Jsou všichni lidé stejní ve stáří? Jak se projevují? Jaké staré lidi známe?

Žáci 5. ročníku se shodli, že ne všichni lidé jsou stejní a že se nedá přímo určit, kdo je vlastně „starý“. Žáci seniory hodnotili podle charakteristických znaků, které jim přisuzují: „staří lidé jsou nemocní, mají hůl, nemají vlasy, mají vousy“. Na otázku: „Proč jsou nemocní?“ odpověděli, že už nesportují a všechno je bolí. Ptala jsem se proto dále: „Znáte někoho, kdo sportuje a považujete ho za starého?“ Žáci reagovali: „Jo, děda a strejda.“

Následovala tvorba tematické koláže s hesly a slogany vyjadřujícími postoj žáků ke stáří. Pracovali na ní ve skupinách a s velkou radostí. Následné prezentace někteří doplnili i krátkou scénkou (vztah dětí a starých lidí), jedna skupinka napsala i básničku. Obtížné však bylo ztvárnění dané koláže obhájit.

Pohledy žáků na seniory byly jak pozitivní a neutrální, tak negativní. Všechny děti mají ještě starší příbuzné (babičky a dědy). Osm z nich má dokonce prababičku či pradědu. Všichni se proto vyjádřili, že se svými staršími příbuznými mají spoustu pěkných zážitků. Jiné bylo ale hodnocení „cizích“ seniorů. Vícekrát zmiňovali, že je často napomínají a poučují, okřikují. Někteří žáci mají zkušenost, že je nějaký senior nespravedlivě nařkl z něčeho, co neudělali.

Výsledky ukázaly, že část žáků je schopna vidět stáří realisticky, nebojí se ho a někteří se na něj dokonce těší. Obecně si žáci, ať už v pozitivní, neutrální, či negativní rovině více všímali následujících kategorií: stav/fyzická kondice, vztah k současnosti a mladé generaci, životní zkušenosti a rekapitulace, aktivita, atraktivnost, bilancování.

Protože ve třídě nikdo z žáků finanční problémy nepociťuje, ani si je se stářím nespojovali.

Děti dále kladně hodnotily aktivitu dnešních seniorů (sportují, věnují se zábavě, mnohdy pracují). Neopomněli také zmínit tradiční koncept stáří charakteristický moudrostí i jedinečnými vzpomínkami na události, které si současná generace neumí už třeba ani představit. Seniorům zároveň přiznávali atraktivitu fyzického vzhledu (jsou sexy, i starý může být hezký).

V neutrální rovině se žáci zamýšleli nad konečností života (Co bude potom?). Z jejich výpovědí byla patrná nejistota a obavy pramenící z neschopnosti konec života ovládnout (proto ohlížení nazpět: Zůstane po mě něco? Vedl jsem smysluplný život?) nebo z nemožnosti si představit opravdový konec.

Jako ryze negativní popisovali žáci nemoc, neschopnost plnohodnotného pohybu, změnu vzhledu (vrásky, vypadávání vlasů) a obavy spojené s ohrožením (smrt a s ní spojený úbytek vrstevníků, následná osamělost, omezená možnost bránit se).

Zajímavé tvrzení bylo, že starší lidé nerozumí dnešní době ani mladé generaci („dřív to bylo lepší“ = dříve se lépe orientovali v okolním světě a jeho nastavení, „kolem jsou chuligáni“ = negativní vztah k mladé generaci).

Kladně byla hodnocena moudrost a zkušenosti seniorů. Záporně naopak poučování.

V pojetí žáků stáří proti sobě míří dva koncepty: aktivní, produktivní a atraktivní člověk versus starý nemocný, nemohoucí, sešlý a ohrožený člověk.

Výuka

Mým cílem v této fázi bylo posílit pozitivní vnímání stáří a respekt k měnícím se schopnostem a vzhledu seniorů. Proto jsem se rozhodla zaměřit na informace o možnostech života ve stáří (příběhy se starými lidmi, jejich možnosti a limity). Povídali jsme si o tom, jaké osobní zkušenosti z rodin nebo zprostředkované zkušenosti z médií děti mají.

Připomněla jsem také, že v naší škole už delší dobu probíhá akce Internet pro seniory, kdy žáci posledních ročníků vysvětlují starým lidem základy práce s PC. Některé třídy chodí také na návštěvy do domova seniorů. S žáky jsme si proto povídali i o tom, jak lze pomáhat starým lidem (počínaje pomocí s nákupem, konče pomocí s technikou či povídáním si s nimi). Kromě toho jsme si pouštěli část filmu Šmejdi.

Chtěla jsem vědět, na co se děti těší a čeho se ve stáří obávají. Děti se těší na volno, na to, že nebudou muset chodit do školy a do práce, na starost o vnoučata. Obávají se nemoci a smrti i toho, že budou oškliví.

Závěrečné zjišťování

Při závěrečném zjišťování působili žáci mnohem jistěji. Aktivita proběhla podobně, až na to, že jsme už podruhé nevytvářeli koláž.

Opět se objevovaly pozitivní i negativní názory na seniory a stáří. Do debaty se zapojovali v prvním i druhém případě většinou stejní (aktivní) žáci. Výroky žáků se téměř nezměnily, některé se ale rozšířily. Staří lidé byli spojováni s vnoučaty (možné spojení s rekapitulací života nebo lidskou potřebou = něco po mně zůstane) či jim byl nově přisuzován smysl pro humor, který může být signálem vzájemného pochopení (oproti původnímu „poučují“, „nadávají“ signalizující vzájemné nepochopení obou generací).

Jako nejsilnější atributy charakteristické pro stáří označili žáci opět volnočasové aktivity (sport, křížovky) a změnu vzhledu, kterou popisovali spíše jako změnu k horšímu (šednutí vlasů, chybějící vlasy, vrásky). Hned vzápětí upozornili na nemoci a omezení hybnosti (berle, hole). Je zajímavé, že při obou ověřováních žáci často zmiňovali kouření a jeho negativní vliv na zdraví. Může to znamenat, že v očích mladé generace je kouření spojováno spíše s generací předešlou, zatímco k modernímu životnímu stylu nepatří. Posílila se také představa o zranitelnosti starých lidí i o jejich finančních nesnázích.

Shrnutí

Žáci v rámci aktivit prokázali schopnost vnímat stáří z více úhlu pohledu, pochopili, že i tato životní etapa má své klady a zápory. Posílilo se v nich vědomí, že starým lidem je třeba pomáhat, ale zároveň, že i my od nich můžeme přijímat (např. životní moudrost, hodnoty).

Co se týká realizace projektu, narazila jsem na problém, že většina snímků v běžných časopisech zobrazuje mladé (většinou krásně upravené) lidi. I žáci na to dokázali upozornit. Navrhuji proto změnu metody z koláže na sloh (např. na téma „Můj oblíbený senior“, „Co mohu ve stáří dokázat“, nebo „Jaké to bylo v časech babiček – o Vánocích, o prázdninách…“). Kdybych měla aktivitu realizovat znovu, snažila bych se pro závěrečné zjišťování vymyslet další činnosti (doplnit, upravit vytvořené koláže) nebo bych použila slohovou práci či scénku k tématu.

Fotografie

Dokumenty