Případové studie



Navždy mladí?

Škola: Základní škola (Česko)
Aktivita: Navždy mladí?

Na základní škole, vycházející z programu Otevřená škola, působím již 6 let jako učitelka českého jazyka, dějepisu a etické výchovy, rovněž jsem metodičkou prevence. Školu navštěvuje asi 700 žáků, část z nich pochází ze sociokulturně znevýhodněného prostředí.

Aktivitu jsem realizovala v 9. třídě (21 žáků), ve které jsem třídní učitelkou. Setkáváme se v hodinách dějepisu, českého jazyka, výchovy k občanství, dramatické výchovy a třídnických hodinách. Žáci v této třídě museli čelit mnohým změnám v kolektivu, avšak jejich vztahy se nakonec upevnily.

Úvodní zjišťování

Aktivitu jsem naplánovala v rámci vzdělávací oblasti Člověk a společnost v hodinách výchovy k občanství jako součást tématu budoucnost (stáří) a rodina. Chtěla jsem zjistit pohled žáků na seniory a stáří a také to, nakolik jejich názory budou ovlivněny médii. Předpokládala jsem, že se objeví témata nemoc, změna vzhledu, únava, nedostatek financí.

Postupovala jsem podle popisu aktivity Navždy mladí? a navodila jsem představu, že je dětem 65 let. Potom jsem je vyzvala, aby sdílely své pocity, postřehy. Někteří se usmívali, jiní byli zamlklí. První odvážlivci oznámili, že mají dobrý pocit, že viděli, co chtěli, tzn. jejich ideální představu o stáří – finanční zajištění, absence zdravotních problémů, schopnost vykonávat své koníčky. Jeden žák reagoval slovy: „Nedokážu si to představit.

Ve třídě bylo cítit lehké napětí, které však zmizelo s tvorbou koláže na téma Stáří. Žáci si se zájmem prohlíželi časopisy, stříhali, lepili a kreslili nadpisy. Koláže jsme si pak navzájem ukázali a komentovali. S jejich popisem nebyl problém, avšak vysvětlení byla plytká, žáci se jim vyhýbali. Bylo třeba se jich neustále doptávat. Někteří ve své koláži využili i svou ideální představu o stáří z imaginace. (Příště bych se při zadání soustředila na to, aby žáci zpracovali téma stáří v obecné rovině. Reakce jedné žákyně byla: „Já to brala tak, že když jsem si to představila, tak to dám na papír.“).

Příklady nadpisů koláží: Mohu si koupit, co chci; Umřu spokojená se svým životem; Plně využijí každou slevu; Nesmrtelnost neexistuje, stáří potká každého; Vráskám se nevyhneme, jsou součástí naší budoucnosti; Ztráta osob, na kterých nám záleželo či záleží nebo Nikdy nechtěj zestárnout sám.

Jednou z nejvíce zastoupených byla kategorie volnočasové aktivity (plavání, masáž, restaurace, kolo, zahrada, příroda, florbalová hůl, cestování apod.) s vysvětlením „Budu dělat, co mě baví.“ (případně „Práce na zahradě – staří dělají, ne?“).

Další početně zastoupenou kategorií byla Rodina (vnoučata, partneři, manžel – elegantní, manželka – krásná a mladá) a vysvětlením: „Život nikdy nebyl určen jen pro jednotlivce, ale pro celou rodinu“, „Ztráta blízkých“ nebo „Starší muži potřebují sex s hezkou ženou“.

Dále žáci mluvili o materiálním zázemí a penězích se zdůvodněním: „Abychom byli spokojení, potřebujeme tyto věci. Chci být za vodou“ nebo „Správný důchodce chytá slevy“.

Stáří žáci dále stáří spojují se splněním celoživotních snů, ale i s různými obavami (ze smrti, samoty apod.), se změnou vzhledu nebo únavou.

Z odpovědí žáků vyplynulo, že nejpočetnější skupinou je majetek, následuje rodina a na třetím místě jsou volnočasové aktivity, což si vysvětluji mediální masáží prostřednictvím reklam – pokud něco nemáme, nemůžeme být šťastní.

Úskalí této aktivity je také v použitých časopisech. Využila jsem především Koktejl, Lidé a země a různé letáky. Přesto najít přirozeně vzhlížející staré lidi je náročné. Všude je reklama, fota mladých, krásných a úspěšných.

Výuka

Ve výuce jsem chtěla docílit většího respektu k seniorům, k jejich názorům i pohledu na život a svět. Žáci by si měli být vědomi vlivu životních zkušeností na jednání člověka a nacházet spíše souvislosti mezi tím, co utváří jejich identitu, a tím, co utváří identitu jiných lidí (včetně seniorů).

Proto jsem sestavila plán z těchto aktivit:

  • Rodinné album (žáci si přinesli fotografie z rodinného alba, sdíleli je se spolužáky);
  • aktivity Album života a Příběh identit (dostupné na portálu Naši nebo cizí?);
  •  workshop Gender v reklamě (od Otevřené společnosti) – speciálně tuhle část hodnotili velmi pozitivně, byli překvapeni, v jak velkých dávkách jsme bombardování sexismem v reklamě;
  • program Den, kdy se mi změnil život v Lidicích (žáci seznámili s konkrétními osudy dětí, jejichž životy významně ovlivnila druhá světová válka a holocaust.) Ve druhé části programu přišla Marie Šupíková – lidické dítě, které přežilo. Vyprávěla poutavě a lidsky svůj příběh. V očích žáků byl obdiv, údiv a dojetí. Zpětně jsem se dozvěděla od jedné maminky, že její syn doma s manželem dlouze diskutoval nejen o lidické tragédii, ale i o paměti rodiny.

Závěrečné zjišťování

Pro tuto část jsem vybrala aktivitu Co dělají senioři? (ke stažení na www.varianty.cz/jakvimezetofunguje) s cílem získat co nejkonkrétnější odpovědi. Čtyřčlenné skupinky dostaly různá tvrzení, která měly prodiskutovat a rozmyslet jejich umístění na terčovém diagramu. Následovaly metody palec nahoru a nedokončené věty (aktivují téměř všechny žáky).

Aktivita – Terčový diagram (umístnění výroků)

Toto tvrzení nikdy neplatí:

– Dává vnoučatům našetřené peníze.

– Sleduje rád trendy v nových technologiích.

Toto tvrzení platí

zřídka:

– Rád vyjíždí na výlety na kole.

– Chodí do kostela.

– Bojí se cestovat na velké vzdálenosti.

– Aktivně vstupuje do komunitního dění.

Toto tvrzení platí

občas:

– Bere velké množství léků.

– Vydělává peníze.

– Sleduje v televizi nekonečné seriály.

– Ztrácí schopnost orientovat se v okolním prostředí.

– Tráví čas s rodinou, hlídá vnoučata.

– Hraje s vrstevníky karetní hry.

– Potřebuje rozmanité pomůcky (lupa, hůl, francouzské hole nebo chodítko).

– Poznává rád nová místa, nové lidi, země.

– Ztrácí sluch a zrak.

– Chodí plavat do bazénu.

– Organizuje různá setkání lidí.

– Chodí na různé kulturní akce (do galerie, divadla, na koncerty).

Toto tvrzení platí

velmi často:

– Je členem různých spolků a sdružení.

– Zajímá se o dění kolem sebe.

– Zajímá se o slevy a akční nabídky v obchodě.

– Je důvěřivý a neumí správně vyhodnotit některá rizika.

– Sám některé činnosti nezvládá, potřebuje pomoc.

– Zve děti a vnoučata na oběd.

– Pobírá důchod, proto žije střídmě.

– Je závislý na potomcích při řešení různých složitých situací.

– Luští křížovky.

– Chodí na procházky.

– Záleží mu na vzhledu místa, kde žije.

– Pracuje na zahrádce.

– Neumí zacházet s technickými vymoženostmi.

Výrok „je členem různých spolků a sdružení“ žáci původně umístili mezi ty, které platí zřídka. Ozvala se však dívka, která ostatní přesvědčovala, že u nich ve městě je několik spolků (např. zahrádkáři, rybáři) a v nich jsou senioři velmi aktivní. Výrok jsme po dohodě přesunuli mezi ty, které platí velmi často.

Výrok „zajímá se o dění kolem sebe“ byl původně v kolonce občas. Někteří s tím ale nesouhlasili. Argumentovali, že senioři nemají co dělat, proto sledují dění kolem sebe, nejen zprávy, politiku, ale i „drby“. Výrok byl proto přemístěn do kolonky velmi často.

Výrok „chodí na různé kulturní akce“ byl původně v kolonce zřídka. Jedna žákyně však přesvědčila ostatní, že její babička pravidelně navštěvuje se svými kamarádkami kulturní akce. Následovala diskuze o tom, že nic neplatí obecně. Je těžké něco zaškatulkovat.

Z hlasovací metody palec nahoru vyplynulo, že žáci považují stáří za přirozenou součást života a prarodičům přisuzují důležitou funkci ve svých rodinách (protože na svá vnoučata mají dostatek času, pohlídají je, jsou hodní a rozmazlují je).

Z následné diskuse o výrocích vyplynulo, že se žáci stáří bojí, protože nevědí, co je přesně čeká. Říkají: „Je to za dlouho.“ Mezi obavy patří strach z nemocí, fyzické nemohoucnosti a změny fyzického vzhledu. Užívat si stáří jde tehdy, když jsou senioři v dobré kondici a mají kontakt se svou rodinou.

Shrnutí

Kdybych měla aktivitu realizovat znovu, vynechala bych na začátku řízenou imaginaci a pracovala bych s ní až po koláži. Také bych doporučila zaznamenávat hodinu na kvalitní diktafon nebo videokameru. Pokud totiž řídíte lekci sami, nejste schopni zaznamenat všechny odpovědi. Navíc když jsem si pouštěla svůj nepodařený audiozáznam, došlo mi, jaké mluvní stereotypy využívám.

Dále uvažuji o tom, že příště bych zařadila i Vennův diagram, ve kterém by úkolem žáků bylo: „Zapiš, co máš společného/odlišného se svým prarodičem.“ Zjištění, že mnoho věcí sdílíme bez ohledu na věk, může být pro žáky důležité. Mohou je pak přenášet na vztahy s jinými seniory – pohled na vlastní babičku a dědu je totiž jiný než na „cizí“ seniory.

Ačkoliv některé stereotypy o seniorech přetrvávají, myslím si, že žáci o nich a jejich roli ve společnosti více přemýšlejí, i když to každý vyjadřuje svým „pubertálním“ způsobem. Na závěr bych vypíchla dokončení věty: „Senioři často dělají to samý jako ostatní lidi, protože to jsou normální lidi.“

Fotografie

Dokumenty