Případové studie



Lidská práva pro každého

Škola: Základní škola (Velká Británie)
Aktivita: Lidská práva pro každého

Naši základní školu navštěvuje většina Britů z různého socioekonomického prostředí a několik polských, španělských a italských žáků. Máme zde také zhruba 7 % žáků, kteří dostávají bezplatnou školní stravu.

Pro zjišťování aktivity jsem zvolila smíšenou skupinu z 5. a 6. ročníků. Žáky jsem rozdělila do dvojic a každé z nich jsem rozdala sadu kartiček s lidskými právy. Následně jsem je požádala, aby se zamysleli nad tím, která lidská práva jsou pro ně nejdůležitější.

Nejpopulárnější volbou bylo:

  • právo na jídlo a na vodu,
  • právo na zdravotní péči,
  • právo na ochranu před újmou/zraněním,
  • a právo na vzdělání.

Velmi málo žáků vybralo právo na to odejít ze země a zase se do ní vrátit.

Většina se také domnívala, že pokud někteří lidé nemají rodinu na základě vlastního rozhodnutí, pak se nejedná o právo (právo na rodinu). Mysleli si zřejmě, že práva jsou něco, co člověk musí mít, a pokud si může vybrat to nemít, pak se nejedná o právo.

Následovala stejná aktivita, jen s tím rozdílem, že jsme zaměnili slovo "já" za slovo "přistěhovalec". Žáci souhlasili s tím, že přistěhovalci mají také právo na jídlo, vodu a zdravotní péči, ale nebyli si jisti ostatními právy. Převažoval názor, že pokud se někdo rozhodne opustit svoji zemi a odejít do jiné, přichází o svá práva.

Byli přesvědčení o tom, že většina přistěhovalců sem přichází ilegálně, v kontejnerech, a že by neměli mít stejná práva jako původní obyvatelé. Rozlišovali přitom mezi dospělými a dětmi v tom, že děti přistěhovalců si opustit svou zemi nevybraly. Byli poměrně neústupní v tvrzení, že vzhledem k tomu, že "my" žijeme ve Velké Británii, máme více práv než někdo, kdo se sem přistěhoval za prací.

Po chvíli diskuze žáci začali přemýšlet o lidech, kteří opustili svou zemi, protože neměli na výběr. Mluvili o lidech narozených v Africe a upadli zpět do stereotypů o chudobě, představě, že tam není žádné jídlo, je tam příliš horko a zdravotní péče je neadekvátní, takže lidé jsou nuceni odejít ze své země, což za těchto okolností není tolik jejich vina. Usuzovali také, že zákony na ochranu lidských práv nejsou v Africe tak dobré jako u nás.

Konverzace se poté přesunula k hovoru o právech britského občana, který je chudý nebo je bez domova. Žáci se domnívali, že chudoba v této zemi je způsobená tím, že je někdo špatný nebo se nechová správně, což ospravedlňuje nedostatek práv u těchto osob.

Debata se rychle stočila k převažujícím stereotypům o přistěhovalcích ve Velké Británii. Bylo zřejmé, že žáci opakují titulky z bulváru a postoje rodičů z domova. Vyjádřili názor, že přistěhovalec ve Velké Británii může velmi málo pracovat, brát za to spoustu peněz, dostávat jídlo z potravinové banky a ještě mít bydlení zdarma.

V tomto bodě mě nedostatek kritického povědomí žáků znepokojil, a chtěla jsem proto pokračovat v konverzaci, abych žáky přiměla pochybovat a uvědomit si problematiku těchto témat. Zeptala jsem se jich, jestli chovají podobné pocity i vůči mně, přistěhovalkyni do Velké Británie. Šokovalo je, když jsem jim připomněla, že jsem z jiné země, ale shodli se, že to je jiná situace, protože mluvím anglicky, mám práci a rodinu a tyto faktory mi automaticky dávají více práv. Nepasovala jsem jim do představy o ilegálním přistěhovalci.

Abychom se posunuli dále, zkoumali jsme různé typy přistěhovalectví. Mluvili jsme o polských dětech v jejich škole a důvodech, proč se sem přistěhovaly. Zabývali jsme se příčinami migrace (kvůli práci, rodině, touze zkusit to někde jinde).

Hovořili jsme také o uprchlících (žáci se navíc právě účastnili důležitého školního projektu o nich). Děti však nedokázaly propojit své postoje vůči přistěhovalcům ovlivněné titulky v médiích s lidmi opouštějícími domov kvůli konfliktu nebo nebezpečí.

Na konci této konverzace jsem poslala žáky na hřiště a řekla jim, aby důkladně o debatě přemýšleli. Během přestávky za mnou přišli dva žáci se změnou názoru, nyní si myslí, že všichni jsme lidé a všichni máme práva. Jednalo se o děti, které předtím vyjadřovaly opačný postoj, takže samotná konverzace a příležitost diskutovat o tématu byly počátkem změny jejich uvažování.

Shrnutí

Ve výuce se chceme věnovat tématům spravedlivý obchod a životní úroveň. Pokusíme se pomoci dětem porozumět příčinám chudoby a tomu, že se jedná o více než jen lenost nebo špatné chování. Chceme zpochybnit myšlenku, že přistěhovalectví je nelegální a že všichni přistěhovalci pocházejí z chudých zemí. Zaměříme se proto na téma sociální spravedlnosti, podíváme se na různé důvody, které vedou lidi v životě k rozhodnutím, a budeme se více zabývat různorodostí ve Velké Británii.

Když jsem se zamýšlela nad tím, jestli naše rozsáhlá práce na téma uprchlíků má takový dopad, jaký chceme, zjistila jsem, že si děti nedokáží spojit to, co se učí, se světem kolem sebe. Proto, až budeme plánovat téma první světová válka, budeme hledat spojení se současnými problémy a konflikty. Až budeme mluvit o uprchlících, rozšíříme téma i na jiné globální a místní problémy, aby si děti dokázaly uvědomit spojitost.

Opravdu nápadné bylo, že děti opakovaly informace, které zaslechly ve zprávách nebo od svých rodičů, aniž by k nim přistupovaly jakkoliv kriticky nebo je zpochybnily. Zároveň o těchto informací byly zcela přesvědčené.

Dopad diskuze ve třídě, ve které jsem poukázala na problematičnost tématu, byl překvapující. K dalšímu zkoumání těchto témat budeme používat metodu Filosofie pro děti, což by mělo dětem pomoci přemýšlet kriticky o médiích i o názorech ostatních. Jsme katolická škola a je pro nás základní křesťanskou hodnotou lidi přivítat, snažit se o jejich integraci a respekt k nim.

Fotografie

Dokumenty