Případové studie



Neznámá země

Škola: Střední odborná škola (Česko)
Aktivita: Neznámá země

Střední odborná škola, na které učím, připravuje žáky na budoucí povolání u policie, armády, bezpečnostních složek, na úřadech nebo v advokátních kancelářích, a proto také plně začleňuje do výuky globální rozvojové vzdělání.

Třetí ročník, ve kterém učím český jazyk a občanskou nauku, navštěvují žáci dvou studijních oborů (Bezpečnostně právní činnost a Veřejnosprávní činnost). Třída je velmi přátelská, ráda se účastní mimoškolních aktivit.

Úvodní zjišťování

Cílem aktivity Neznámá země bylo nejen zjistit, jak si žáci představí a namalují místo popsané v tvrzeních hodnotící aktivity, ale zároveň i zbořit zažité stereotypy. Ačkoliv se žáci ostýchali, atmosféra byla poklidná a příjemná.

Na obrázcích se většinou vyskytoval dům s větším počtem dětí, s hospodářskými zvířaty a dlouhou cestou do školy. Dále například dům, před ním ohniště s nápisem ZIMA A HLAD nebo chýše (jeskyně), kontrasty venkova a města (les, dům, pole versus velké domy, továrny). Jeden žák dokonce místo obrázku napsal na papír slovo Chánov.

Otázka

Odpovědi žáků

Kde se dané místo nachází a jak se tam žije?

Jeden žák tipoval Slovensko: „Všude je daleko, nejsou tam obchody, vlastně tam není nic, proto bych tam nechtěl žít.“ Další žákyně si představila hory:„Je to samota, všechno je daleko, místo bych brala pouze k rekreaci, ne k životu.“) Jiný žák se vyjádřil, že se může jednat o vesnici kdekoliv na světě, i u nás, což potvrdila i jeho spolužačka, která vychází z vlastní zkušenosti: „Mám tři sourozence, doma musím pomáhat a elektřina občas vypadne.“. Další žák místo ztotožnil se Šluknovem, kde když děti přijdou ze školy, jdou pomáhat rodičům sbírat dráty, železo. Odpověď tohoto studenta by mohla překvapit, ale vzhledem k tomu, že pochází z vesničky nedaleko Vítkova, vycházel jen z vlastní zkušenosti.

Myslíte si, že hodina dojíždění do školy/ práce je hodně, nebo málo?

Někteří odpověděli, že se jim to zdá moc, čtyři žáci říkali, že málo, záleželo na osobní zkušenosti. Nakonec se shodli, že v České republice je to asi průměr. Vznikla i diskuze, zda existují státy, ve kterých je doba dojíždění mnohem delší. Žáci tipovali Rusko, Japonsko, Norsko, Švédsko (pro rozsáhlá zalesněná území, ve kterých se domek objeví jen sem tam). Nakonec ale někdo podotkl, že v každé zemi existují oblasti, ze kterých lidé dojíždění do školy nebo do práce dlouho.

Máte doma užitková zvířata?

Pouze jedna žákyně odpověděla kladně.

Po této fázi se žáci rozdělili do 4 skupin. Ti, kteří si mysleli, že se popsané místo nachází v rozvojové zemi (4 žáci), popisovali její znaky. Ostatní (13 žáků) psali typické znaky zemí rozvinutých.

Žáci považovali u rozvojových zemí za charakteristické, že děti musí doma pomáhat, aby měla rodina co jíst, lidé nemají elektřinu a možnosti jako my (např. nemožnost výběru povolání, nízká úroveň sociálního zabezpečení, nízká kvalita lékařské péče). Zvířata jsou využívána při práci a zároveň jako zdroj potravy. Porodnost a úmrtnost je zde vysoká. Žáci také soudí, že lidé z rozvojových zemí by se chtěli mít lépe a žít ve městě.

Pro rozvinuté země považují za typické nedostatky ve výchově, děti hrají počítačové hry, mají málo povinností. Porodnost je nízká, protože lidé dávají přednost kariéře. Lidé mají dostatek pitné vody a práce, přístup k internetu, elektřině, vzdělání, zdravotní péči. Je zde demokracie, volný trh (hospodářství a dobrá ekonomika) a fungující doprava.

Je patrné, že žáci spojovali chudobu a horší životní podmínky spíše než s rozvojovými zeměmi s životem na venkově, zatímco město spojovali s bohatstvím a příležitostmi.

Výuka

V rámci výuky jsem žáky formou prezentací a diskuzí seznamovala s globálními problémy, představila jsem i problematiku virtuální vody. Velmi mě potěšilo, když mi jeden žák řekl, že ho nikdy nad něčím tak samozřejmým nenapadlo uvažovat a že je to hrůza, kolik vody se spotřebuje na „blbosti“.

Ačkoliv tomu počáteční kresby neodpovídaly, v průběhu aktivity si žáci uvědomili, že jde o tvrzení, která se mohou týkat opravdu každého (každý může mít víc než jednoho sourozence, může mít povinnost po příchodu ze školy pomáhat doma, každému se může stát, že někdy v domácnosti nefunguje elektřina). Rovněž pochopili, že mluví-li o chudobě, nemohou ji spojovat pouze s rozvojovými zeměmi nebo venkovem.

Z toho, co jsem se od žáků dozvěděla, jsem odvodila, že místo, které je v aktivitě popsáno, může být opravdu všude na světě. Přesto jsem chtěla žáky upozornit na to, s čím se rozvojové země potýkají, chtěla jsem je seznámit s globálními problémy. Mám pocit, že i když místo popisované v aktivitě může být kdekoliv, lidé žijící na tomto místě mají v různých oblastech (regionech), různě velké možnosti, jak situaci vyřešit. A na to je nutné žáky upozornit.

Závěrečné zjišťování

Při malování se žáci opět svým výtvorům smáli, navzájem je komentovali. Některé obrázky vypadaly nyní idylicky (chata v lese). Na většině výtvorů se nacházel kontrast domečku, ve kterém hoří svíčky, šipka s nápisem ŠKOLA 20 km, pak dlouhá cesta do města, ve kterém je škola a v ní spousta dětí, nemocnice, továrny, panelové domy. Na jednom obrázku bylo velmi patrné odloučení otce od zbytku rodiny, neboť odchází za prací, na jiném obrázku byl zase jednoduchý domek bez oken a střechy, zaujala mě i ruční orba.

Otázka

Počet žáků

Odpovědi žáků

Kde se dané místo nachází a jak se tam žije?

13

Místo se nachází někde v lese, na samotě, není tam práce, žádné léky a lékaři nemají vybavení na úrovni.

Pravděpodobně v rozvojové zemi.

Jak vypadá rozvojová země?

 

Není tam elektřina; hodně sourozenců; nekvalitní vzdělání, které není ani prioritou; špatná pracovní nabídka; špatné zdravotnictví; touží žít ve městě.

Kde se takové místo nachází?

 

Na Slovensku; velká nezaměstnanost, skoro nikdo nepracuje; nejsou tam obchody; jsou tam „cikáni“, kteří raději mají kupu dětí, než by se vzdělávali a pracovali, a podle počtu dětí dostávají sociální dávky, z nichž žijí.

Tato situace je jen na Slovensku?

 

Nikoliv, hlavně v ČR (Havířov, Budišov nad Budišovkou, Odry, Frýdek-Místek, části Ostravy – Přívoz, Vítkovice, Kunčičky). Odpovědi opět vycházely z  osobních zkušeností žáků.

Jak vypadá vyspělá země?

 

Lepší bezpečnost, hodně jídla, pitné vody (dostupná všem), lékařská péče na špičkové úrovni.

Jaký je život v rozvojové zemi, co asi dělají vaši vrstevníci?

 

Není v nich dostatek jídla, pitné vody, jsou tam horší léky a péče, nemají přístup k informacím (popř. v nich existuje cenzura internetu, televizního vysílání), neuvědomují si svou situaci, protože nemají informace, horší bezpečnost – špatně funguje policie a armáda (policejní stanice = malá místnost, 2–3 policisté, nemají auto, vybavení, nemají čas řešit krádeže). Na druhé straně si více váží věcí, rodina drží při sobě.

K připomínce, že v rozvojových zemích není elektřina, jedna žákyně dodala, že u nich také občas vypadne elektřina (shodli jsme se na tom, že to se stává i ve městě, například v důsledku bouřky) a musí psát úkoly při svíčkách a že má tři sourozence (k tomu se přidala i další spolužačka) a autobus do města jí jede o víkendu pouze dvakrát denně. Žáci reagovali smíchem, neboť pro většinu z nich je dostupnost MHD samozřejmostí. Jeden žák, který také žije na vesnici, řekl, že u nich se pole obdělává koňmi, kdežto ve městě kombajny, a většina obyvatel u nich pracuje načerno, aby se alespoň nějak uživili.

Studenti si také myslí, že na vesnicích a v rozvojových zemích žije více nevzdělaných lidí, tj. lidí jen se základním vzděláním. Důvodem je, že nemají potřebu vzdělávat se, protože jim to na vesnici vyhovuje. Když jsem se žáků zeptala, zda je vzdělání potřebné, pouze dva uvedli, že nikoliv. Odůvodnili to faktem, že spousta podnikatelů měla na vysvědčení čtyřky a dnes jsou úspěšní a bohatí. Ostatní žáci si myslí, že bez vzdělání nebudou v životě úspěšní, protože vzdělání umožňuje větší výběr pracovního uplatnění. Člověk se podle nich ve škole učí přemýšlet, třídit informace, naučí se potřebným životním návykům.

Lidé v rozvojových zemích si navzájem pomáhají, mají svoje pole, hospodářská zvířata; starají se o sebe a jsou spokojeni.

Shrnutí

I přesto, že se při závěrečném zjišťování žáci pohybovali většinou v rozvojových zemích, zatímco při úvodním si byli vědomi značných souvislostí a podobností v rozvojových i vyspělých zemích, myslím si, že aktivita svůj účel splnila.

V úvodním zjišťování žáci zmínili pojem demokracie a při závěrečném bezpečnost. Uvědomují si, jak je důležité svobodně získávat informace, naučit se je třídit a kriticky myslet, aby se z nich nestaly loutky a uvědomili si svou vlastní cenu.

Zajímavým zjištěním pro mě byl také fakt, že žáci při závěrečném zjišťování popisovali své vlastní zkušenosti a zážitky, které v nich popis místa v textu vyvolal. Přestože si o ČR nemyslí, že jde o rozvojový stát, uvědomují si značné rozdíly mezi venkovem a městem, mezi sociálními skupinami. Zároveň se u nich objevují obavy z budoucnosti („Budu si moct dovolit děti?“) Tyto obavy se nejvíce objevují u jedináčků a u žáků, kteří mají jen jednoho sourozence.

I když se žáci, kvůli tomu, že se jedná o negativně laděné charakteristiky („zdravotní péče není vždy dostačující“, „do školy dojíždím docela daleko“, nebo „někdy nám nefunguje elektrický proud“), mohli nechat strhnout k tomu, že jde o země rozvojové, v průběhu uvažování z tohoto svého úsudku ustupovali a začali si uvědomovat, že znají obdobná místa i u nás. V rámci zjišťování se neukázaly ani tak předsudky vůči rozvojovým nebo rozvinutým zemím či venkovu nebo městu, ale spíše vůči českým menšinám. Kvůli lokalitě, ve které naše škola sídlí, je toto téma velmi časté a postoje žáků jsou kvůli jejich každodenní zkušenosti bohužel velmi pevné.

Fotografie

Dokumenty