Případové studie



Mám přispět?

Škola: Základní škola (Česko)
Aktivita: Mám přispět?

Působím na základní škole, kterou navštěvuje 450 žáků. Naše škola sídlí v okrajové části města. Podílíme se na různých charitativních akcích (např. prodej červených stužek na podporu výzkumu AIDS, příspěvek na vzdělání indického chlapce Rohana, charitativní běh v rámci sbírky Postavme školu v Africe).

Pro realizaci aktivity Mám přispět? jsem zvolila 7. ročník, který navštěvuje 25 žáků (11 chlapců a 14 dívek). Jejich zapojení do výuky je různé a vždy záleží na konkrétní situaci, své názory však vyjádřit dokážou.

Úvodní zjišťování

Mým cílem bylo upozornit studenty na různé formy pomoci druhým. Stejně podstatné bylo společné zamyšlení se nad touto tematikou a rozhodnutí, zda přispívat, nebo nepřispívat, a pokud ano, proč, komu a na co. Pracovali jsme také na obhajobě vlastního postoje a na pochopení důležitosti osobní zodpovědnosti za svůj život.

Při úvodním zjišťování bylo přítomno 22 žáků. Na začátku jsem jim ukázala dvě fotografie, na kterých byly znázorněny dvě charitativní sbírky (pouliční charitativní sbírka a sbírka formou dárcovské sms). Poté jsem jim položila otázku, co mají obě fotografie společného a co je na nich rozdílné. Žáci své odpovědi promýšleli samostatně, případně se mohli poradit se spolužákem. Atmosféra ve třídě byla uvolněná a žáci se jednoznačně shodli, že jde o výběr peněz na charitu (zajímavý byl názor dvou žáků, kteří tvrdili, že se jedná o reklamu na nějakou finanční sbírku).

Žáci vyslovili pět asociací spojených s obrázky. Bylo pro ně dost obtížné uvést zadaný počet slov a odůvodnit je. Někteří opakovali odpovědi svých kamarádů. Nejčastější asociace byly pomoc, charita a peníze zmiňovali také slova dar, dárce, nemoc, zdraví, dobro, smutek, radost a také podvod, chudoba, Afrika nebo bezdomovec.

V hlavní části aktivity žáci vyjadřovali své postoje pomocí názorové škály, která vedla prostorem třídy. Na jedné straně místnosti byla možnost přispěl bych a na druhé straně nepřispěl bych. Žáci se měli rozhodnout a vybrat si, kde na názorové škále chtějí stát. Žákům stojícím na úrovni nepřispěl bych jsem připomněla sbírky realizované naší školou. Někteří si uvědomili, že vlastně přispěli a přesunuli se doprostřed názorové škály (ani jedna z možností přispěl bych / nepřispěl bych). Jedenáct chlapců a dívek se postavilo na stranu přispěl bych, šest zůstalo stát uprostřed a pět se přiřadilo k možnosti nepřispěl bych.

Následovala obhajoba a zdůvodnění volby, což pro žáky bylo obtížné. Vysvětlení nevyhraněného stanoviska zaznělo „podle toho na co“, bez konkrétních příkladů. Žáci, kteří by přispěli, vysvětlovali své přesvědčení tím, že přispívají i jejich rodiče. Pouze dva by nepřispěli, protože nemají vlastní peníze.

Ze zjišťování vyplynulo, že žáci přispívají na sbírky, protože chtějí pomoci druhým (13 žáků), podpořit výzkum a vzdělávání (8 žáků), udělat radost ostatním (3 žáci). Další přiznali, že to dělají pro sebe a svůj dobrý pocit a svědomí (3 žáci), nebo chtějí dávat lidem naději (2 žáci). Dva žáci dokonce preferují sbírky na podporu zvířat. Překvapila mě i obava z falešných sbírek. Žáci se cítí být schopni udělat něco pro druhé, toto chování vnímají v souladu se společenskými normami – tedy nedělat to, by bylo v rozporu s jejich svědomím.

Z charitativních činností si žáci vzpomněli na formu pomoci přes DMS (adventní koncerty a Pomozte dětem), na „kytičky“ (Český den proti rakovině), sbírky na nemocné a na zvířata, na podporu týraných a ohrožených dětí a žen. Zmínili také pomoc při přírodních katastrofách (povodně). Skoro všichni žáci mluvili výhradně o pomoci v České republice (jen málo žáků si uvědomilo, že pomáháme i v zahraničí).

Při dalších třídnických hodinách jsme si s žáky povídali o možnostech pomoci a mluvili jsme o různých aktivitách, které spadají do této oblasti. Chtěla jsem, aby děti získaly lepší přehled o tom, jak lze pomáhat, základní přehled o organizacích, které zprostředkují pomoc, a aby dokázaly dostatečně obhájit svůj názor. Žáci měli mezitím také možnost potkat prodejce „květin“ při celostátní charitativní akci Český den proti rakovině.

Soudím, že moje působení bylo úspěšné částečně. Žáci sice na jednu stranu deklarovali potřebnost sbírek a pomoci, na druhou stranu však poukazovali na to, že „už zase mluvíme o charitě“. Pozorovala jsem jejich určité přesycení tímto tématem. Myslím si ale, že i tak získali lepší přehled o možnosti pomoci a o různých charitativních akcích.

Závěrečné zjišťování

V průběhu závěrečného zjišťování působili žáci mnohem jistěji, pracovali samostatně, atmosféra byla uvolněná. Aktivita proběhla podobně, ale celkově rychleji. Opět hodnotili stejné fotografie a říkali, že se jedná o fotky zobrazující výběr finančních prostředků na charitu, který se ale liší způsobem získávání peněz. Část věnovanou asociacím tentokrát žáci trochu odbyli. Nechtělo se jim příliš psát zdůvodnění jejich volby.

Místo názorové škály na otázku Přispěl bych, nebo nepřispěl? jsem zvolila drobnou obměnu, a sice krok vpřed u těch, kteří by přispěli, a krok vzad u těch, kteří by nepřispěli. Jedenáct žáků udělalo krok vpřed, dva ustoupili vzad a ostatní zůstali nevyhranění. Výstup aktivity byl tedy dost podobný jako při úvodním zjišťování. Jednání žáků se nijak zásadně nezměnilo, bylo však vidět, že žáci téma prožívali intenzivněji než na začátku.

Oproti úvodnímu zjišťování se ze strany žáků mnohem více objevovala slova s emocionálním nábojem (16 žáků používalo slova jako radost, smutek, naděje a dobro). Asociace spojená s penězi už pro žáky nebyla tak jednoznačná jako poprvé, spíše ji propojovali s osobami přijímajícími finanční podporu nebo s dopadem sbírek (řešení chudoby). Ubylo i asociací spojených s nemocemi či postižením.

Žáci znovu zmínili, že chtějí pomoci, a dokonce také mohou. To vypovídá o jejich sebevědomí zasahovat do věcí kolem sebe a pozitivně je měnit. Jasněji se také ukázalo, jakým směrem chtějí žáci své úsilí zacílit – „chci podporovat výzkum a vzdělávání“ nebo „chci pomoci zvířatům“.

Někteří zase opakovali „jak na co“ bez bližší specifikace.

Tak jak se pozitivní postoj žáků ke sbírkám zintenzivnil, vyhranil se i postoj negativní. Žáci se více obávali podvodných sbírek (upozorňovali stále na to, že je potřeba dávat pozor na falešné výběrčí). Určitou zárukou pro ně byl fakt, nakolik je sbírka veřejně známá, anebo zda je možné poslat peníze na konto. Další důvody, které zazněly, kopírovaly odpovědi z prvního ověřování: žáci sami nemají finanční prostředky, z pomoci druhým nic nemají, odmítají dávat cizím nebo chtějí peníze využít spíše pro sebe a vlastní přání.

Shrnutí

Cílem aktivity nebylo přivést žáky k finančnímu přispívání, ale k podpoře druhým obecně. Závěrem mohu říci, že žáci si uvědomují potřebu pomáhat druhým a chápou, že pomáhat mohou i oni sami. Povědomí o domácích sbírkách mají sice větší (to se potvrdilo v obou ověřováních), přesto si uvědomují také potřebnost zahraniční pomoci.

Aby došlo k žádoucímu posunu, bylo by vhodné spojit se s vyučujícími občanské, etické a multikulturní výchovy a téma hlouběji zasadit do vhodného kontextuálního (i časového) rámce.

Kdybych měla aktivitu realizovat znovu, pro druhé ověření bych použila jiné fotografie a pravděpodobně bych vypustila záznam T-grafu do pracovního listu. V mezidobí bych do této třídy pozvala někoho, kdo charitativní sbírku realizuje, nebo je naopak příjemcem pomoci.

Fotografie

Dokumenty