Použité metody

 

Hodnoticí aktivity záměrně využívají různé metody. Některé aktivity jsou učitelům známé a často je ve výuce používají, jiné jsou zcela nové a neznámé. Tato rozmanitost vám umožní zapojit všechny žáky a rozvíjet přitom pestrou škálu jejich dovedností.

Všechny metody nutí žáky, aby navrhovaným eventualitám (obrázkům nebo tvrzením) přisoudili určitý význam (např. nepostradatelné) či pomocí nich projevili své preference (např. dávám přednost určité značce, protože…). Podněty (otázky a tvrzení) jsou záměrně nekonkrétní, nechávají tak prostor pro myšlenky a přesvědčení žáků (Bohatí si zaplatí lepší zdravotní péči. – Kdo je bohatý? Co znamená lepší zdravotní péče? apod.). Nekonkrétnost podnětů pak rovněž stimuluje diskuzi mezi žáky, která představuje nejdůležitější část samotných aktivit.

 

Brainstorming

Tato metoda se obvykle používá ve skupině ke zmapování vědomostí a myšlenek žáků ke konkrétnímu tématu, nebo k seskupení nových nápadů. Téma je představeno jedním slovem, větou napsanou uprostřed tabule či archu papíru. Žáci pak sdělují své návrhy, všechny se zapisují. Jejich myšlenky nijak neposuzujte, ani se k nim nevyjadřujte. Když je vše zaznamenáno, můžete s nimi diskutovat o vzájemném propojení nebo nápady rozdělit do kategorií. Pokud metodu zopakujete, nabídne se vám srovnání, nakolik se myšlenky a asociace žáků k tématu liší.

 

Škálování / terčový diagram

Žáci vyjadřují, do jaké míry souhlasí či nesouhlasí s určitým výrokem tak, že umístí tvrzení na kartičkách na nakreslené škále, nebo se postaví na určité místo v prostoru. Místnost může být rozdělena čarou nebo mohou být výroky souhlasím/nesouhlasím umístěny na protějších stěnách. Tímto způsobem mohou žáci vyjádřit intenzitu svého souhlasu či nesouhlasu. Tzv. terčový diagram (namalované soustředné kruhy) lze využít k označení „nejbouřlivějších“ či „nejdůležitějších“ témat. Až všichni žáci zaujmou své pozice na škále, můžete vyzvat ty, kteří se postavili do středu terče (nejintenzivnější souhlas či důležitost výroku) a na oba konce škály, aby svůj postoj vysvětlili. Žáci poté mohou na základě argumentů ostatních své pozice změnit. Při opakování této metody je možné pak porovnat, jak se pozice žáků či umístěných tvrzení na kartičkách ke stejným tématům časem proměnily.

 

Řazení do tvaru diamantu

Žáci řadí podle priorit 9 možností (odpovědí na konkrétní otázku, např. Jak nejlépe chránit životní prostředí?) napsaných na kartičkách. To, co považují za nejdůležitější, umístí na vrchol diamantu. Méně důležité o úroveň níže - v druhé řadě jsou dvě kartičky s tvrzeními, ve třetí řadě tři, ve čtvrté řadě opět dvě a nejméně důležitá možnost je na spodní straně diamantu. Jednotlivá tvrzení jsou bodována na základě své pozice v diamantovém diagramu. Tuto metodu lze realizovat individuálně nebo ve skupinách, v nichž musí žáci a žákyně dosáhnout shody. Diamanty lze mezi skupinami porovnat nebo pomocí nich zjistit, zda se preference žáků k různým možnostem změnily v čase.

 

Hlasování

Podobně jako u používání škály i u hlasování žáci zaujímají postoj k nějaké konkrétní otázce nebo tvrzení. Hlasovat lze různými způsoby (např. vložit do nádoby fazoli, hrášek nebo hlasovací kartičku, nalepit k otázce (tvrzení) barevný papírek anebo ji jinak označit). Žáci mohou tímto způsobem hlasovat o různých otázkách a tvrzeních, která mohou být i rozmístěna po třídě. Žáci mohou hlasovat i pomocí palce za zády (palec nahoru) – postaví se do kruhu čelem ven, dají jednu ruku za záda a zatnou ji v pěst. V případě souhlasu s tvrzením či otázkou zvednou palec nahoru (do gesta OK). Hlasy vždy spočítejte, zaznamenejte odpovědi a argumenty, které žáci a žákyně v následné diskuzi sdělují.

 

Příběhy, obrázky a fotografie

Některé aktivity pracují s příběhy a obrázky, nebo fotografiemi znázorňujícími určitou situaci, popisujícími různé osoby či určitý problém a jsou doplněny sadami otázek anebo alternativních řešení. Při opakování aktivity je vhodné použít vždy odlišný příběh či obrázek. Kvůli možnému zachycení změny v odpovědích žáků v čase je však důležité, aby popisovaly stejný typ situace nebo problému (např. dětská práce).

 

Vennovy diagramy

Diagram zobrazuje dvě množiny se společným průnikem, kterým můžeme přisoudit konkrétní významy. Úkolem žáků je roztřídit nabízené možnosti nebo odpovědi na otázky na ty, které patří pouze do jedné z množin, a na takové, které je možné přiřadit do jejich průniku. Mohou se rozhodovat, zda je nabízená možnost příznivá, nebo nepříznivá (např. pro životní prostředí). Při opakovaném použití této metody můžete zjišťovat, zda některé možnosti změnily svou pozici mezi množinami či jejich průsečíkem.

 

Bod zlomu

Žáci řadí tvrzení podle priority do žebříčku od toho, co má největší vážnost (prioritu), po to, co má vážnost (prioritu) nejmenší. Další možností, jak seřadit tvrzení je bod zlomu. V tom se tvrzení řadí podle stejného klíče. Rozdílem je, že v této metodě žáci rozhodnou, kde je pro ně hranice mezi tvrzeními – mezi těmi, která jsou preferována a těmi, která preferována nejsou. Hranici vyznačí bodem zlomu.