Hodnotící aktivity



Jak nejlépe vyřešit konflikt?

Potřebný čas 45 minut

Co aktivita zjišťuje?

Cílem aktivity je zjistit preference žáků k různým řešením (především interpersonálních) konfliktů. Snažíme se prozkoumat, o co žáci v konfliktu usilují. Žáci (kromě např. rozhodnutí o místě výletu) mohou usilovat o prosazení vlastního požadavku, nebo o udržení přátelských vztahů. Sledujeme, jakou strategii žáci volí (např. nátlak na partnera v konfliktu, soutěž „kdo s koho“ nebo naslouchání a hledání východiska).

Co potřebuji?

Sada karet s konfliktními situacemi, záznamový arch, krabičku s otvorem.

Jak postupovat?

  • Konfliktní situaci, o které budete společně diskutovat, vyberte buď sami, nebo ji zvolte spolu s žáky. Návrhy:
  1. Jedna část třídy chce jet na školní výlet do aquaparku, druhá chce podniknout jednodenní výlet do Českého ráje.
  2.  Třída si šetří peníze do třídního fondu. Na konci roku už je ve fondu dostatečná suma, za kterou chce část žáků vymalovat třídu, druhá chce adoptovat dítě na dálku.
  3. Blíží se maturitní ples. Část třídy chce vstupovat do sálu na písničku „We don´t need no education“ od Pink Floyd, druhá půlka na „Bittersweet symphony“ od The Verve.
  4. V hracím koutku je dostatek hraček, ale pouze jeden medvídek, kterého mají děti nejraději. Ve stejnou chvíli si s ním chce hrát několik dětí.
  5. V dětském pokoji je jen jeden počítač, oba sourozenci ho ale chtějí používat ve stejnou dobu.
  6. Sourozenci se chtějí dívat na televizi v obýváku. Jeden se chce dívat na oblíbený seriál, druhý na přímý sportovní přenos.
  • Pokud se ani s jednou situací nedokážou žáci ztotožnit, můžete vybrat nějakou jinou, kterou běžně řeší, nebo se právě ve třídě stala (např. žáci se nemohli shodnout, jakou barvou vymalovat třídu apod.).
  • Požádejte žáky, ať si představí, že se ocitli v dané situaci a mají ji nějak řešit. Položte jim otázku: „Jak byste situaci řešili vy?“ Žáci neodpovídají, pouze se zamýšlí. Pokud někdo bude chtít řešení sdílet, dejte mu prostor (ostatní žáci nekomentují sdělené řešení).
  • Poté žáky rozdělte na 3–5členné skupiny a řekněte jim, ať v nich diskutují o řešení situace. K dispozici jim dejte sadu řešení a pobídněte je, ať ve skupině vyberou tři, která jim připadají vhodná pro danou situaci, a tři, o kterých si naopak myslí, že jsou nevhodná.
  • Vysvětlete jim, že budete chtít znát důvod, proč jsou některá řešení dobrá a jiná ne. Žáci mohou také nad některými řešeními váhat. Možná bude těžké o nich rozhodnout a dát je do některé z kategorií „ano, jsou dobrá pro řešení situace“, nebo „ne, v žádném případě nejsou vhodná“. Upozorněte je proto, ať uvažují, proč právě v těchto případech není rozhodnutí jednoduché. Připravte je, že si o všem budete povídat v následné diskuzi.
  • Po ukončení skupinové práce s žáky diskutujte. Každá skupina sdělí tři způsoby vhodné pro řešení situace a tři nevhodné. Vysvětlí, proč vybrala právě tyto možnosti. Pokud jejich zdůvodnění nerozumíte, žádejte vysvětlení. Stejnou možnost dávejte i žákům. Dále se ptejte:
    • O jakých návrzích jste diskutovali nejvíce? Z jakého důvodu?
    • O jakých návrzích jste se nemohli rozhodnout a proč?
    • Chybí vám ve výčtu některé řešení, které vy považujete za správné?
    • Setkali jste se někdy s řešením konfliktu, které jste považovali za nevhodné? Které to bylo?
  • Na závěr řekněte žákům, ať zavřou oči a představí si konflikt, který je trápí/ v minulosti trápil. Až si rozpomenou, otevřou oči a vyberou jedno z nabízených řešení, které v tom případě zvolili. Řešení (napsané na lístečku) pak vhodí do připravené krabičky.

Jak shromáždit výstupy?      

Odpovědi žáků zaznamenejte do tabulky. Do sloupců napište počet, kolikrát skupiny zvolily navržené řešení jako vhodné, nebo nevhodné. Udělejte si poznámku i u těch, o kterých se nemohli rozhodnout.

Způsoby VHODNÉ NEVHODNÉ TĚŽKÉ ROZHODNOUT Zdůvodnění

Naléhat na uplatnění vlastního nápadu.

       

Usilovat o prosazení jednoho z návrhů.

       

Snažit se partnerovi ukázat logiku svého požadavku.

       

Ustoupit požadavku druhých a zabránit rozepři.

       

Pokusit se druhé uklidnit a sledovat, aby nedošlo k narušení vztahů.

       

Snažit se druhého neurazit.

       

Nechat zodpovědnost za řešení problému jinému.

       

Snažit se vyhnout nepříjemné situaci, kterou řešení problému přináší.

       

Odložit problém a získat čas na jeho promyšlení.

       

Nabídnout ústupky ve stylu „něco za něco“.

       

Vzdát se požadavku výměnou za něco jiného.

       

Navrhnout kompromisní řešení.

       

Snažit se vyřešit problém tak, aby byla uspokojena obě přání.

       

Ventilovat okamžitě všechny otázky a nejasnosti.

       

Sdělit druhému svůj názor a požádat ho, aby i on sdělil svůj.

       

Poznamenejte si řešení, která žákům chyběla, a ta, se kterými se setkali a považují je za nevhodná. Zapište si i ta, která vybrali na závěr a porovnejte, zda se nějak liší od těch, která volili při společné situaci.

Jak analyzovat výstupy aktivity?

  • Sledujte dvě roviny konfliktu, který s žáky zvolíte a jehož řešení s žáky diskutujete. Prozkoumejte cíl konfliktu: „Co chcete získat?“, „Co je vaším cílem?“ (např. porazit soupeře a prosadit si svou, nebo zvolit řešení výhodné pro všechny účastníky konfliktu).
  • Pátrejte po cestě, kterou žáci na cestě k cíli volí. Jde o agresivní způsob „tvrdě si jít za svým“ (např. udolat druhého argumenty), nebo mají tendenci zaopatřit jak své, tak partnerovy potřeby (např. naslouchat a hledat souvislosti mezi jednotlivými požadavky).

Model stylů řešení konfliktů (zdroj: www.zcu.cz):

  1. Útok (žralok) – konfrontační styl
  2. Útěk (medvídek) – přizpůsobivý styl
  3. Nulové řešení (želva) – únikový styl
  4. Kompromis (liška) – kompromisní styl
  5. Dohoda (sova) – kooperativní styl

Naléhat na uplatnění vlastního nápadu.

  1. Konfrontační styl: silná orientace na výkon (tj. prosazení vlastního požadavku, ať už vytvořením nátlaku verbálního, nebo fyzického).

Usilovat o prosazení jednoho z návrhů.

Snažit se partnerovi ukázat logiku svého požadavku.

Ustoupit požadavku druhých a zabránit rozepři.

  1. Přizpůsobivý styl: silná orientace na udržení dobrých mezilidských vztahů.

 

Pokusit se druhé uklidnit a sledovat, aby nedošlo k narušení vztahů.

Snažit se druhého neurazit.

Nechat zodpovědnost za řešení problému jinému.

  1. Únikový styl: popření nebo odsunutí problému.

Snažit se vyhnout nepříjemné situaci, kterou řešení problému přináší.

Odložit problém a získat čas na jeho promyšlení.

Nabídnout ústupky ve stylu „něco za něco“.

  1. Kompromisní styl: kombinace prosazení požadavku i částečného ústupku.

 

Vzdát se požadavku výměnou za něco jiného.

Navrhnout kompromisní řešení.

Snažit se vyřešit problém tak, aby byla uspokojena obě přání.

  1. Kooperativní styl: vyjednávat a nalézt řešení, které je oboustranně výhodnější než kompromis.

Ventilovat okamžitě všechny otázky a nejasnosti.

Sdělit druhému svůj názor a požádat ho, aby i on sdělil svůj.

  • Vypočítejte, jaký styl řešení žáci volí nejčastěji i jaké konkrétní řešení (např. kompromisní řešení – nejvíce se objevuje vzdát se požadavku výměnou za něco jiného). Shromážděte důvody, které k výběru žáky vedou. Cílem výuky může být posunout žáky směrem ke kooperativnímu stylu a posílení schopnosti aktivitního naslouchání, komunikování vlastních potřeb, respektu a porozumění potřebám druhých.
  • Mapování způsobu řešení problému je náročné, už jen proto, že neexistuje univerzální řešení vhodné pro všechny situace. Za nejvhodnější způsob se pokládá kooperativní řešení konfliktu (např. dvě děti chtějí poslední pomeranč, pokud se rodič zeptá „proč“, zjistí, že jedno dítě potřebuje kůru, kterou má usušit a donést do školy, druhé chce sníst dužinu. Pokud by se rodič nezeptal a pomeranč rozdělil na půl, pak by výhra pro každé dítě byla jen poloviční, tj. kompromis).
  • Pokud se ale jeden z účastníků nechce domluvit, nebo dokonce chce druhého ohrozit (verbálně nebo fyzicky útočí), pak to významným způsobem ovlivní povahu celého konfliktu i jeho řešení. Sledujte a dávejte si do souvislosti, v jakých situacích si žáci stanovují určité cíle a přijímají konkrétní řešení konfliktů. Je totiž možné, že v konfliktech, které žáci silně prožívají, budou volit i řešení více spojené s emocemi (agresivní způsob, tj. vytvořit nátlak a prosadit svůj argument). Naopak v konfliktech, které neprožívají, budou navrhovat racionální řešení. Cílem posunu může být také snaha převést na racionální úroveň i řešení konfliktu, který žáci emocionálně prožívají.

Jak zjistit posun?                 

  • Cílem výuky je propojit řešení takzvaných lokálních mezilidských konfliktů (konflikt s rodiči, kamarády) s problematikou válečných konfliktů, jejich příčinami a řešeními.

Způsoby řešení konfliktů

Naléhat na uplatnění vlastního nápadu.

Usilovat o prosazení jednoho z návrhů.

Snažit se partnerovi ukázat logiku svého požadavku.

Ustoupit požadavku sourozence nebo spolužáků a zabránit tak rozepři.

Pokusit se druhé uklidnit a sledovat, aby nedošlo k narušení vztahů.

Snažit se druhého neurazit.

Nechat zodpovědnost za řešení problému někomu jinému.

Snažit se vyhnout nepříjemné situaci, kterou řešení problému přináší.

Odložit problém a získat čas na jeho promyšlení.

Nabídnout ústupky ve stylu „něco za něco“.

Vzdát se požadavku výměnou za něco jiného.

Navrhnout kompromisní řešení.

Snažit se vyřešit problém tak, aby byla uspokojena obě přání.

Ventilovat okamžitě všechny otázky a nejasnosti.

Sdělit druhému svůj názor a požádat ho, aby i on sdělil ten svůj.